Author Archive
Ekecheiria – Svatý mír v Galerii Uffo
Trutnov – Nahé běžící papírové postavy Ivana Komárka, napětí pohybu velkoformátových kreseb Jiřího Sozanského, antická olympijská sportoviště a deníky z Řecka Davida Vávry, antičtí sportovci na dvanáctimetrovém papíře Charbela Ackermana, boxer Mike Tyson se psem Tysonem Pauliny Skavove a fotografie z řecké pouti Olgy Sozanské.
To jsou výsledky výstavního projektu Ekecheiria – Svatý mír, který byl včera večer zahájen vernisáží v Galerii Uffo. Tomu předcházela práce významných umělců v ateliérech v minulém roce a jejich cesta do Řecka, kde hledali antický ideál harmonie těla i ducha. Téma vzniklo před rokem na schůzce ředitele Uffa Libora Kasíka s umělci. Jak se shodují výtvarníci, hlavní hnací silou projektu se stal malíř a sochař Sozanský, který je známý jako vyznavač boxu.
Galerií Uffo probíhá patnáct nahých postav vytvořených Ivanem Komárkem.
„Box je nejen sport, který slouží k obraně, ale je v něm také obsažen pohyb. Ta myšlenka propojit sport s uměním se mi zdá nosná. Domnívám se, že tato dvě odvětví si mají co říci,“ řekl. Box je blízký rovněž malíři a sochaři Ivanu Komárkovi. „Zatímco na škole se chtěli všichni vyhnout vojně, my jsme chodili boxovat do tělocvičny,“ tvrdí.Jeho běžci, kterých je patnáct, byli vyřezáni z vrstveného kartonu. „V Řecku mě zaujalo, jak nazí muži, pouze natření olivovým olejem, běželi dvě stě metrů tam a zpět s velkým zaujetím,“ dodal umělec.
Jeho postavy symbolizují svou barevností olympiádu a jednotlivé světadíly. „Myslím si, že Komárkovo dílo bylo jako stvořené pro toto prostředí,“ nechal se slyšet Jiří Kotalík, rektor Akademie výtvarného umění v Praze.Velmi důležitým vstupem do uměleckého a sportovního prostředí jsou kresby a záznamy pořízené přímo v Řecku. „Jsou velice autentické a část z nich je ve zvětšené podobě tady vystavena,“ přibližuje rektor. O to se postaral zdatný sportovec, absolvent několika maratonů, Krkonošské 70 v běhu na lyžích, cyklista a architekt David Vávra, který při vernisáži přečetl ukázku z cestovního deníku v Řecku. „Ráno jsem se snažil nasát atmosféru během. Dotýkal jsem se země, kudy důstojně procházeli svobodní občané a utíkali sportovci starověkých her.“
Charbel Ackerman, Olga Sozanská, Jiří Sozanský, Ivan Komárek, Paulina Skavova, Jiří Kotalík, David Vávra.
Ke vzniku projektu primárně vytvořeného pro Galerii Uffo vedl letošní olympijský rok. „Olympijské hry byly ve své době symbolem vycházejícím z antické civilizace, která byla velice všestranná. A byli to právě Řekové, kteří přišli s tím, že je možné soutěžit na poli sportovním i uměleckém. Ideál antiky je prostě věčný,“ myslí si rektor Kotalík. Idea výstavy přivedla ředitele Uffa Kasíka k myšlence, že letošní rok galerie zaměří na spojení kultury těla a ducha.
„Budeme tady mít řadu dalších akcí, jako například boxerské večery. Na podzim u nás vystoupí pohybové divadlo Spitfire Company, které bude v ringu inscenovat boxerské představení a bude k tomu zpívat Lenka Dusilová,“ nastínil. Výstava umělců, kteří reflektují harmonii těla a ducha, potrvá v Galerii Uffo do 28. února.
Malba s epoxidovými odlitky (1992 – 1994)
Touha docílit ještě mohutnějšího plastického účinku mne přivedla ke kombinaci malby s odlitky z umělé pryskyřice. Léta jsem s kolegy sochaři restauroval, a tak jsem mohl využít znalostí z tohoto oboru. V restaurátorské dílně jsem ze sochařské hlíny vymodeloval podle připravené kresby reliéf ve skutečné velikosti. Štukatéři zhotovili formu a poté udělali z probarveného epoxidu odlitek, který byl i při velkém měřítku lehký a pevný. Ten jsem pak ve svém ateliéru připevnil na rozpracovaný obraz. Při tomto způsobu práce šlo už víc o koncepci, obraz se skládal z mnoha věcí, které bylo nutné vyrobit, najít, koupit. Když se všechny části poskládaly dohromady, vše jsem propojil malbou. Výsledkem byla velkoformátová prostorová koláž. V některých dílech měl svou roli i zabudovaný světelný zdroj nebo zářící neon. Postupně jsem odstranil podkladovou desku a obrazy se staly závěsnými reliéfy. Vyvrcholením této etapy práce se stalo vytvoření prostorové instalace Zvěstování (300 × 300 × 180 cm). Postavy Panny Marie a anděla byly vymodelovány v životní velikosti a vsazeny do trojrozměrného náznaku panelákového pokoje.
Malba na deskách s asamblážemi (1988 – 1992)
Po sérii maleb na plátně jsem měl potřebu jít dál, zvětšit měřítko, obohatit a rozvinout malbu do reliéfu. Obsahově se nic neměnilo, své téma jsem měl dané. Jako materiál jsem si vybral sololit a překližku. Sololitové desky, největší o rozměrech 180 × 220 cm, naklížené na nosný rám vydrží oproti plátnu velké zatížení i prořezávání. Na podklad jsem lepil různé materiály, modeloval, vyřezával celé figury ze sololitu, těla jsem kladl na sebe, prostorově řadil za sebou. U některých obrazů jsem iluzi hloubky podpořil prořezáním podkladové desky. Na takto vzniklý nízký reliéf jsem maloval akrylovými barvami. Výsledný obraz tak získal na přesvědčivosti, naléhavosti, pravdivosti.
Kresby
Kresba je pro mne denní potřeba. Je velké dobrodružství vzít si čistý papír, na kterém začne něco vznikat, dopředu netuším co, nechám se překvapovat. Podle mne se umělec bez kresby neobejde ani v dnešní technické době. Ruka má schopnost bezprostředně přenést na papír myšlenku, pocit, nápad. Zpočátku pomocí tužky, uhlu jsem poznával přírodu, lidské tělo. Na akademii jsme měli jednou týdně večerní akt, ale model tam byl pro jiné ročníky čtyřikrát týdně, čehož jsem rád využíval. Kresby, které v té době vznikaly, nebyly výtvarná díla na vystavování, ale sloužily pro mé účely. Do paměti jsem si vrýval figuru ve všech možných polohách, ze všech možných pohledů, protože jsem tušil, jak se mi tato znalost v budoucnu bude hodit. Během studia na akademii vznikaly už i první záznamy volné tvorby. Tyto kresby jsem v té době nikomu neukazoval. Po škole jsem je začal rozpracovávat. Zvětšoval jsem měřítko až do formátu 100 × 125 cm. Obohacoval jsem škálu výrazových prostředků, při práci jsem používal všechny možné dostupné materiály – tužky, tuše, fixy, pastelky, pastely, akvarely, akrylové barvy, spreje. Do kompozic jsem vlepoval barevné papíry, někdy je i prořezával. Výsledné práce na papíře jsem vystavoval jako rovnocennou součást tvorby a někdy je prezentoval jako samostatné expozice. Zároveň kresby sloužily a slouží jako podklady pro mou malířskou tvorbu.
Grafika
Jako převážná většina umělců se zabývám také grafikou. Ze všech grafických technik, které jsem měl možnost vyzkoušet, mi nejvíce vyhovuje litografie pro širokou paletu výrazových prostředků. Na kámen lze kreslit tužkou, křídou, perem, štětcem, lze lavírovat, stříkat. Soutisky dvou a více barev jsou neopakovatelné a až záhadné. Výsledek je nezaměnitelný, má svůj osobitý charakter. Chvíle strávené v litografické dílně s tiskaři jsou pro mne výborným tvůrčím zpestřením.
Mezi grafické techniky bych zařadil i sérii deseti motivů vytvořených na plechu v továrně, která mimo jiné vyrábí i státní poznávací značky. Podle mých předloh zde byla vyrobena dvoudílná raznice. Vzniklý plechový reliéf byl za tepla potištěn lineární černou konturou a barevné plochy byly lepeny z reflexní barevné fólie. Tato řada „značek“ zapadá do kontextu experimentování s různými materiály. V současné době zkouším grafiku vyřezávanou laserem z tenkých PVC fólií, které svojí tloušťkou připomínají arch papíru. Další zajímavý materiál, další zajímavý výsledek.
Sochy
Modelování je velmi lákavé. Trojrozměrné dílo je oproti dvourozměrné malbě či kresbě hmatatelné, reálné. Možná není náhoda, že na škole mi byli blízcí více sochaři, s nimiž jsem se mnoho let zabýval restaurováním plastik. Tam jsou základy pro vlastní sochařskou tvorbu. I do mé malířské práce se formou reliéfů dostaly plastické artefakty. Jako první samostatné figury v prostoru, odlité do epoxidu, vznikly Protivy, poté objekt Zvěstování a obří lidské srdce, které je dnes ve dvoraně pražské nemocnice IKEM. Při práci v tradiční pražské keramické dílně Na Kampě jsem kromě maleb na mísách, vázách a dlaždicích vytvářel drobné užitkové plastiky nebo větší glazované plastiky ženských figur. Tam jsem vytvořil i dvě velké reliéfní hlavy nebo emblémy na fasádu a svoji největší realizaci s keramikem Františkem Švancarem – přes dva metry vysoké karyatidy Muž a Žena pro soukromou vilu u Prahy. Modelování cítím čas od času jako potřebu a oživení malířské práce.
Polystyrénové objekty (1992 – 2010)
Koláž je osvědčená metoda. Efektu radikálního řezu, uzavřené, přísně ohraničené plochy, se nedá lépe docílit. Věci se sebou zdánlivě nesouvisející lze dostat do nových, překvapivých významů. Koláži se průběžně věnuji od začátku tvorby, někdy jen částečně, jako součásti kresby, malby i plastiky či keramiky, jindy zcela programově v celých sériích, kdy impulzem jsou například piknikové papírové talíře, firemní katalogy, průhledné barevné fólie.
Stejné postupy používám i při zpracování polystyrenových potravinových obalů, které se mi střádají na pracovním stole. Výsledkem je trojrozměrná koláž, která má dva tematické okruhy – samozřejmě figuru a pak nejrůznější motivy květinové. Objekty je možné zezadu prosvěcovat, a tím docílit větší prostorové hloubky a zářivých barev.
Plechové multiply
Mezi grafické techniky bych zařadil i sérii deseti motivů vytvořených na plechu v továrně, která mimo jiné vyrábí i státní poznávací značky. Podle mých předloh zde byla vyrobena dvoudílná raznice. Vzniklý plechový reliéf byl za tepla potištěn lineární černou konturou a barevné plochy byly lepeny z reflexní barevné fólie. Tato řada „značek“ zapadá do kontextu experimentování s různými materiály. V současné době zkouším grafiku vyřezávanou laserem z tenkých PVC fólií, které svojí tloušťkou připomínají arch papíru. Další zajímavý materiál, další zajímavý výsledek.
Kreslené knihy
Kreslené knihy, to je zábava, radost. Při obracení stránek je divák aktivním účastníkem příběhu. Listy na sebe navazují, někdy jsou i prořezané, a tím se kompozice sčítá. Střídáním figurativních i nefigurativních námětů, kreseb podle přírody nebo z hlavy, různých kapitol vzniká napětí, děj. Často si třeba i rozpracované knihy beru s sebou na cesty, jako kapitoly se v nich pak objevují až realistické záznamy krajin a lidí.
